Obec
Historické údaje
Obec Vinařice se nachází v okrese Kladno, kraji Středočeském, na vyvýšené planině pod jižním svahem Vinařické hory, něco přes 3 km ssz. od centra města Kladna. Ke dni 31. 12. 2020 zde žilo 2 170 obyvatel, čísel popisných je zhruba 730.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1277. Na počátku 13. století patřily Vinařice u Kladna do takzvaného jamnického újezdu, který v roce 1260 připadl králi Přemyslu Otakaru II. Ten roku 1277 daroval újezd jamnický (někde uváděno propůjčil) klášteru ostrovskému u sv. Jana na ostrově u Davle, kde proboštství ke správě tohoto území bylo zřízeno ve Slaném. Tento klášter držel území až do dob husitských válek a poté území přešlo do neznámých světských rukou. V dalším období území, kde se nachází současná obec, patřilo různým majitelům panství. Pro zajímavost berní rula z roku 1654, uvádí Vinařice na panství Smečno Bernarda Ignáce Bořity z Martinic, kdy Vinařice měly 12 usedlých obyvatel a toto se udrželo až do roku 1717. Velký rozmach zaznamenala obec až při objevu uhelných ložisek na Kladensku a Slánsku. Dne 2. června 1875 bylo v hloubce 320 metrů nalezeno uhlí na dolu Barré a následně odkryto velké ložisko na dole Mayrau (Majrovka). Důl byl pojmenovaný v roce 1877 (poté, co dosáhl uhelné sloje) podle předsedy správní rady Pražské železářské společnosti Kajetánu Mayerovi. Následkem rozvíjejícího se průmyslu obec roku 1880 čítala 48 domů s 512 obyvateli. Do roku 1900 se počet obyvatel ztrojnásobil. Obec čítala 154 domů s 1585 obyvateli.
Památky
Barokní kaple ve staré vsi
Areál hlubinného uhelného dolu Mayrau, dnes v něm sídlí hornický skanzen s bohatou expozicí
Přírodní památka Vinařická hora (413 m)
Jedná se o sopku třetihorního stáří, která později sloužila jako lom a dnes je z ní přírodní památka. Velkou výhodou Hory je, že nemusíte platit žádné vstupné, stačí ji jen najít a vydat 
se do srdce přírody. Auto si můžete nechat přímo před vstupem do chráněného území, značky tam nejsou a plácek je dost velký. Jakmile projdete úzkou cestou mezi bývalými sady, dostanete se do úplně jiného světa, který vypadá, jako by byl už několik desetiletí zapomenutý. Jen škoda lidí, kteří kolem cest hází odpadky a ruší tím výlety ostatních. Stezka vás provede rozmanitou krajinou, a pokud se jí budete držet, určitě vám nic neujde. Chvilku vede v zeleni, která spíše připomíná prales, posléze zase na vrcholku lomu, kde utržený převis i se zábradlím dodá trochu adrenalinu všednímu dni. O bezpečnost se však bát nemusíte, i přes několik utržených převisů a krkolomných výstupů se dá všude krásně projít. Sice se trochu zapotíte, ale kdyby to bylo lehké, tak to nebude zajímavé. Viděl jsem na horce ale i starší lidi s vnoučaty, kteří se vydali nadýchat trochu čerstvého vzduchu a neměli s výstupem problémy. Na své si přijdou, jak botanici a zoologové, tak i lidé, kteří mají rádi výlety po krajině Nejhezčí je Vinařická hora bezesporu pro mladé páry, které si jistě najdou nějaký romantický koutek mezi stromy, kde je nikdo nebude rušit. A pokud jim stromy nestačí, můžou prožít hezké okamžiky ve zlatém obilí, kde na ně bude svítit slunce, a klasy se budou vlnit ve větru. Jen si musí dávat pozor, aby nenarazili na kombajn. Také pro malé i velké dobrodruhy je hora jako stvořená. Pokud se vydáte mimo naučné stezky (což se nesmí, takže ne říct, že vás navádím) můžete celé hodiny zkoumat zapomenuté kouty a lomy, kam už mnoho let lidská noha nevkročila. Jen pozor, abyste tam nenašli mladý zamilovaný pár. Jeden místní nadšenec do westernů je dokonce tak uchvácen Vinařickou horkou, že se rozhodl točit na ní svůj vlastní western. Vinařická hora je veřejností poněkud opomíjena a je to určitě škoda, protože se na ní dá zažít krásné odpoledne. Až vylezete na její úplný vrchol, můžete se pokochat výhledem na horu Říp, Milešovku, a pokud se pořádně zahledíte, tak i hrad Hazmburk.
Památný strom - dub na Beraníku
